Ve víně je pravda

Bez vína není hostina

Zkvašené víno se v řeckořímském světě stalo běžnou a oblíbenou součástí jídelníčku. Vyspělé vinařství bylo základním kamenem tehdejšího hospodářství. Žádná hostina se neobešla bez vína ředěného vodou a ze zkvašené révy se záhy stal výhodný vývozní artikl. Obchodní lodě křižující Středomoří ve svém podpalubí ukrývaly stovky amfor s cenným nápojem, jehož jednotlivé odrůdy a místa sklizně dávaly výsledné tekutině vždy jedinečnou chuť. Velmi brzy však dodavatelé pochopili, že je možné víno pančovat (nastavovat), aniž by přitom zákazník přidanou přísadu odhalil. Do vín se tak drtila křída nebo sádra, často se ředilo vodou. Běžnou součástí vína byla i pryskyřice, která nápoj konzervovala po dobu dlouhé a náročné plavby do místa odbytiště. K tomuto konzervantu snad došli obchodníci při převozu, když byla hrdla jednotlivých amfor zalepena pryskyřicí, která se v horku roztékala a skapávala do nápoje. Brzy se zjistilo, že víno lépe odolává a pryskyřice se začala do vína vkládat záměrně. Ještě dnes známe řeckou Retsinu, která si zachovala svou původní recepturu.

Bohem vína a sklizně byl ve starověkém Řecku Dionýsos

Krev boží

Během nesčetných římských nájezdů do okolních zemí se pěstování vína rozšířilo takřka po celé Evropě. Svou novou domovinu nalezlo ve Španělsku, střední Evropě a především ve Francii. Pití vína se ve středověku udržovalo zejména díky církvi. Ta totiž přijala tento nápoj do své liturgie (víno je symbolicky Kristova krev) a mešní víno se začalo hojně pěstovat zejména v klášterech. Vinohrady byly zřizovány na skalnatých jižních ostrožnách, jejichž půda nenabízela vhodné podmínky k pěstování jiných plodin. 

V českých poměrech bylo vinařství známo již od raného středověku a na vyobrazeních se objevuje dokonce sám svatý Václav šlapající hrozny. K jeho skutečnému rozvoji však došlo teprve za vlády Karla IV., který byl ovlivněný kulturou francouzského dvora. Císař a český král totiž pobýval řadu let v Avignonu, tehdejším sídle papežů. A právě v okolí tohoto města vzkvétaly zejména za papeže Klimenta V. vinohrady podporované církví. Jeho následník Jan však Avignon opustil a usadil se nedaleko v novém sídle, které získalo pojmenování Chateauneuf-du-Pape (nový zámek papežů). A právě tato oblast dala vedle známých vinařství v Burgundsku nebo Bordeaux jedinečné a světově proslulé víno.  

Liturgické kalichy na svaté přijímání jsou často bohatě zdobené

Portské víno

V průběhu novověku spatřil světlo světa další typ vína, který se ustálil na našich jídelníčcích. V úrodné oblasti řeky Douro v Portugalsku se pěstovalo kvalitní lehké víno. Přicházejícím obchodníkům z Británie však připadalo příliš jednoduché a rozhodli se prý zostřit jeho chuť pálenkou. Jiná verze naopak praví, že přiléváním lihu se víno náležitě zakonzervovalo a bylo tak schopné vydržet dlouhou plavbu do Anglie. Takto pančované víno záhy získalo velkou oblibu. Sladká a přitom výrazná chuť našla své uplatnění zejména jako dezertní nápoj v Británii. Přestože se vinohrady produkující tento typ vína nacházely dosti daleko od pobřeží, název „portské“ získalo víno podle přístavu, z něhož bylo vyváženo.

 

Vína celého světa

Během novověkého dobývání dosud neznámého světa se tradice vinařství rozšířila rovněž do dalších zemí, zejména do Ameriky a Austrálie. Španělská kolonizace jižní části amerického kontinentu tam přinesla rovněž výdobytky evropské civilizace. Vysazování vinohradů probíhalo zejména na území dnešního Chile, kde však bylo bojkotováno ze strany místních indiánů, kteří si hájili svou půdu. Brzy také sami Evropané zjistili, že by americká vína mohla konkurovat jejich domácímu obchodu a na dovoz moku z Nového světa bylo dáno přísné embargo. Jihoamerická vína však přesto našla uplatnění a zejména ve 20. století získala ve světovém obchodu jméno a reputaci. Konkrétně chilská vinařství jsou dokonce považována za Bordeaux jižní Ameriky.

Do Austrálie se první sazeničky vína dostaly společně s trestanci, kteří byli v průběhu 18. století vysazeni na australských březích . V průběhu 19. a 20. století se místní vinohrady rozrostly a vinařství Penfold dokonce se svou značkou Grange dobylo světové trhy.