Světlo a teplo domova

Kouzlo otevřeného ohně

Život člověka byl po celé věky řízen přírodou a tak se i jednotlivé dny odvíjely v tempu den – noc, světlo – tma. Obyvatelům středověkých vesnic i měst sloužil k osvícení příbytku především otevřený oheň, který pomáhal k přípravě jídla stejně jako k vytvoření alespoň minimálního komfortu uvnitř obydlí. Svíčky byly vedle hořícího ohně odnepaměti nejoblíbenějším zdrojem světla, jejich pořízení však bylo poměrně drahou záležitostí. Včelí vosk, který při pálení nezapáchal, se na trhu prodával za vysoké ceny a většina lidí si ho proto nemohla dovolit. Náhradou vosku byl podstatně levnější lůj, do něhož se namáčel knot, a tím se svíčka vytvarovala. I přesto však odcházela rodina většinou spát se setměním nebo záhy po něm, čímž ušetřila prostředky k jinému využití.

V pozdější době se svíčky začaly vyrábět ze stearinu a parafinu, zabroušením a ohlazením dosáhly elegantního tvaru a byly opatřeny nečadivými knoty. Díky přidané vorvanině se navíc zvýšila jejich svítivost. Pro získání vorvaniny – spermacetu, což je mléčná látka umístěná v hlavě největší z velryb, byla v 19. století vybita téměř celá jejich populace. I bez vorvaniny se však svíčky udržely na výsluní po celé věky a dodnes jsou příjemným relaxačním vytržením z hektického kolotoče denních starostí.

Levnější variantou svícení byly louče, které se vyráběly z dřevitého odpadu. Jejich minulost sahá až k pravěku, díky materiálu, z něhož jsou zhotovené, nám však do dnešních dob zůstalo jen nemnoho hmatatelných důkazů. Louče z dobře nasákavých jehličnatých stromů napuštěné pryskyřicí byly sice levné, doba jejich hoření však v průběhu věků nepostačovala nárokům společnosti. Přidáváním dalších látek a obalením louče jutou či konopím se doba, po kterou mohla louče plnit svou základní povinnost, neustále prodlužovala. Louče se tak přeměnily v pochodně.

Od oleje k petroleji

Běžným způsobem svícení už od dávných dob byly vedle otevřeného ohně i olejové lampy, jejichž jedinečné umělecké tvary známe už z antiky. V 19. století byl však olej zastíněn petrolejem, který se nově získával z ropy, byl levnější a kvalita svícení přesahovala obyčejný olej. První petrolejová lampa byla sestrojena po polovině 19. století a záhy se ukázalo, jakou cenu má nový vynález pro život člověka. Bezbarvá a vysoce hořlavá látka hnala průmyslníky ke stále rozsáhlejší těžbě ropy. Tak se petrolejová lampa mohla stát součástí každé domácnosti. Podobně jako někdejší olejové lampičky získávala umělecké tvary a stala se tak dekorativním kusem vybavení bytu.
Vedle olejových a petrolejových svítidel však existovaly rovněž lampy lihové, jejichž náplň se získávala z brambor. Popularity petrolejového osvětlení však nikdy nedosáhly.

Římské lampičky se plnily olejem

Ulice osvětlené plynem

V průběhu 19. století se standard každodenního života tehdejšího člověka výrazně pozvedl. Urbanizace a rozvoj průmyslu přivedly do městských lokalit přistěhovalce z celé země a nutně musely vést k rozsáhlým úpravám stávajících městských sídlišť. Jednou z nově zřizovaných vymožeností bylo veřejné osvětlení, které dodávalo městům krásu i bezpečnost. Právě tehdy vstoupil do podvědomí společnosti svítiplyn, který byl sice znám už z předchozích dekád, jeho vrchol však nastal teprve s úderem 19. století.
Na městských ulicích byly vztyčeny sloupy s plynovými lampami, které rozsvěcoval a zhasínal lampář dlouhou tyčí. Syčivé nažloutlé světlo postupně ozářilo všechna evropská velkoměsta a vtisklo jejich tváři až mystickou atmosféru. S objevením obloukové lampy začalo plynové veřejné osvětlení pomalu ustupovat, na mnoha místech však koexistovaly oba způsoby společně.

Na začátku 19. století prozářilo ulice plynové osvětlení

Revoluční žárovka

Petrolej, svítiplyn a veškeré dosavadní způsoby osvětlení vzaly za své krátce po vynalezení elektřiny. Nedokonalá oblouková lampa Františka Křižíka byla pouze předznamenáním věcí příštích. Celá plejáda věhlasných badatelů ušlapávala cestu americkému vědci Thomasovi Alvovi Edisonovi, který představil světu klasickou žárovku. Pro dosud výborně fungující plynárny však byl příchod elektřiny pohromou, a proto si vypomáhaly rozsáhlou kampaní proti novému svícení. Udávané důvody, které měly zabránit spotřebitelům v užívání tohoto systému, se nám dnes zdají spíše úsměvné. Elektrické světlo prý například škodilo vzhledu dam, jejichž pokožka byla v takto nepřirozeném osvětlení zešedlá. Poškozeny mohly být rovněž oči. Přes zjevnou snahu pošpinit rozvíjející se vymoženost související s elektřinou plynárny svůj dlouhodobý souboj prohrály. Elektrická žárovka se stala nedílnou součástí každé domácnosti a život bez ní je pro nás dnes sotva představitelný. V poslední době, kdy se cena elektřiny každoročně zvyšuje, se navíc žárovky dočkaly nových až bizarních tvarů, které jdou ruku v ruce se snížením jejich elektrické náročnosti.

Převratným objevem v dějinách osvětlení byla žárovka