Spanilé Albrechtovo dědictví

Přes bohatství svých kulturních památek se nemůže Liberecký kraj pochlubit přirozeným historickým centrem, které by po staletí dominovalo svému okolí a lákalo středověké i raně novověké obchodníky. Liberec získal svůj význam až s rozvojem průmyslu koncem 18. století, Frýdlant dal sice jméno Valdštejnovu vévodství, ale stejně jako Turnov zůstal ve středověku jen městem poddanským a nemohl konkurovat rozvíjejícím se královským městům s řadou privilegií a sebevědomou městskou radou.

Nejen středisko průmyslu

Nejvýznamnější památky Liberce, hlavního krajského města, jsou logicky spjaty až s dobou Albrechta z Valdštejna a pozdější. Výjimku tvoří kostel sv. Antonína Velikého, který byl zmíněn už roku 1352 při placení desátků, což je také nejstarší doložená zmínka o Liberci. Současná podoba kostela je však až z konce 16. století, proto nese interiér výrazné rysy protestantské strohosti. Mimořádnou raritou je ovšem hlavní oltář kostela, vysoký deset metrů, na němž jsou znázorněni patroni české země.

Bazilika minor (menší) sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí

Valdštejn zanechal své jméno domkům ve Větrné uličce, jež jsou mimořádně zachovalou ukázkou typického městského domu z konce 17. století, jakých byl Liberec tehdy plný. Sloužily řemeslníkům a hlavně soukeníkům, jež dali svojí prací podnět k pozdějšímu rozvoji textilního průmyslu. Přestože se domkům dodnes říká Valdštejnské, byly postaveny až v letech 1678–81, tedy skoro půl století po Albrechtově smrti. V jednom z nich byla později krčma zvaná „U Města Petrohradu“. Připomínkou slavné liberecké textilní výroby z konce 18. století je dodnes Šolcův dům z roku 1771, z nějž kupec plátna Bedřich Šolc učinil svého času centrum obchodu. Bezpochyby nejvýraznějším symbolem dnešního Liberce je ovšem novorenesanční radnice na náměstí Dr. E. Beneše, která vypadá skutečně impozantně a historicky. Člověk by ani neřekl, že její současná podoba je až z roku 1893.

Valdštejnova místa

Zatímco počátky Liberce jsou spjaty s kostelem, Frýdlant vznikl kolem hradu, který zde stával už ve 13. století. Nedlouho potom byla osada vzniklá v jeho podhradí povýšena na město a zdejší panský rod, Biberštejnové, se zasloužil o jeho utěšený rozvoj. Po jejich vymření převzali panství v 15. století Redernové, kteří vedle původního hradu postavili renesanční zámek a také radnici. Albrecht z Valdštejna získal město jako jedno z mnoha panství během rozsáhlého pobělohorského přerozdělování majetku mezi císařovy věrné. Přestože nazval své vévodství frýdlantské, jeho hlavním centrem byl Jičín, takže ve Frýdlantu si moc nepobyl, nicméně díky rozsáhlé válečné výrobě se zasloužil o jeho rozvoj. Po něm převzali okolní kraj Gallasové (později Clam-Gallasové) a význam Frýdlantu, jenž až do 18. století převyšoval nedaleký Liberec, postupně upadal.

Také Turnov byl založen už ve 13. století rodem Markvarticů, z něhož později vzešla i větev Valdštejnů. Zatímco v 15. století byl Turnov víceméně katolický, takže se nevyhnul útokům husitského vojska vedeného Janem Žižkou, na přelomu 16. a 17. století už město i s blízkým hradem pojmenovaném přiléhavě Valdštejn, ovládal protestantský šlechtic a účastník stavovského povstání Jindřich z Vartemberka. Proto mu také bylo po Bílé hoře zabaveno a předáno věrnému Albrechtovi. Jistý věhlas však město získalo až později díky šikovným řemeslníkům, kteří zde zpracovávali drahokamy, takže se Turnov dodnes hrdě nazývá městem drahých kamenů. Je ale pravda, že od 18. století už více než kameny vycházely z městských dílen skelné kompozice pouze napodobující krásu drahokamů. Za pozornost návštěvníků stojí jistě i zmíněný hrad Valdštejn stojící nedaleko Turnova. Ve středověku sice zpustl, ale zříceniny znovu vzkřísili k životu právě Valdštejnové, kteří zde vybudovali nevšední poutní místo uprostřed starých ruin. V 19. století pak byly v duchu tehdejší doby zahájeny romantické dostavby v novogotickém stylu.

Kostel sv. Antonína Velikého v Liberci. Je postaven v gotickém stylu, přestože jeho současná podoba pochází až z konce 16. století, kdy už byla i u nás běžně rozšířena renesance

Králův hrad na stráži

Jestliže libereckému kraji chybí tradiční královské město, nahradí ho zcela jistě majestátní královský hrad Bezděz, jenž patřil od dob Přemysla Otakara II. k významným královským državám a měl za úkol střežit obchodní stezky vedoucí na sever do Žitavy a dále do Saska. Přestože ani nevíme, po jakém Bezdězovi ho král vlastně pojmenoval, je unikátní především původní podobou ze 13. století. Zatímco většina ostatních hradů byla po svém vzniku neustále dostavována a přestavována, tak Bezděz nechal král Přemysl postavit v celé své nádheře za neuvěřitelně krátkou dobu prakticky v takové podobě, jak ho vidíme dnes. Je tedy nádhernou ukázkou typického středověkého hradu bez pozdějších renesančních či barokních zásahů.

Ve své dlouhé historie zažíval hrad okamžiky slávy i potupy. Už po smrti Přemysla na Moravském poli (1278) byl obsazen braniborskou posádkou, za Jana Lucemburského se dostal do zástavy Hynkovi Berkovi z Dubé a vykoupil ho až Karel IV. Do zástavy ale dali panovníci Bezděz ještě několikrát.

Ve středověku zůstával hrad nedobytnou pevností a vyhnula se mu obloukem i husitská vojska. S příchodem novověku však jeho hradby poněkud zastaraly, právě díky své nezměněné gotické podobě byl během třicetileté války několikrát dobyt, mimo jiné i švédskými vojsky. I Bezděz se nakrátko dostal do rukou Albrechta z Valdštejna, který ho daroval mnichům. Ti z něj udělali klášterní stavbu. Tak se hradní zdi staly pevnou obranou katolické víry, než ho Josef II. roku 1785 zrušil, podobně jako spoustu dalších klášterů.

Liberecká radnice byla sice vybudována už na přelomu 16. a 17. století, ale její současná podoba je až z roku 189

Klášter nad hrobem světice

Zdislava z Lemberka byla sice svatořečena až roku 1995, ale svojí dobročinností a péčí o chudé proslula už ve středověku. Společně s manželem Havlem z Lemberka (z rodu Markvarticů) založili klášter sv. Vavřince v Jablonném v Podještědí, kam pozvali dominikánské mnichy. V tomto klášteře byla také Zdislava roku 1252 pochována a její ostatky zde spočívají dodnes, kdy se nazývá plným jménem klášter sv. Vavřince a Zdislavy. 

Ve středověku ovšem zdaleka nedosahoval dnešní mohutnosti, protože až do 17. století byl postaven pouze z hlíny a dřeva. Významný byl pouze kult ostatků Zdislavy, které měly mít zázračné účinky podobně jako u světců či blahoslavených. Koncem 17. století přikročili mniši k rozsáhlé přestavbě celého konventu. Roku 1698 byl přizván i tehdejší majitel panství František Antonín hrabě Berka z Dubé (1647–1706) císařský tajný rada a komoří, místodržící v Čechách a vyslanec na ředě evropských dvorů. Vypracováním plánů byl pověřen významný vídeňský architekt Jan Lukáš Hildebrandt.

Stavba se však po smrti Berky z Dubé kvůli nedostatku financí hodně zdržovala. Kostel byl neokázale a skromně vysvěcen teprve 4. srpna 1729. O pár desetiletí později, roku 1788, postihl Jablonné zničující požár, kterému padl za oběť i chrám sv. Vavřince. Rekonstrukce byla co nejskromnější a tak výzdoba chrámu nedosahuje jeho architektury. S postupnými opravami se pokračovalo až do 20. století. 

21. května 1995 svatořečil papež Jan Pavel II. Zdislavu z Lemberka a následujícího roku 25. června byl chrámu udělen titul papežské baziliky minor sv. Vavřince a sv Zdislavy a v loňském roce byl zapsán i do seznamu národních kulturních památek.

Frýdlantský komplex se skládá z hradu a zámku postavených vedle sebe. Byl otevřen pro veřejnost už roku 1801 a stal se tak nejstarším muzeem Evropy