Smrtící roh a nevinná čistota

Na tom, jaké zvíře si pod tímto názvem představit, se středověcí oboroví experti podle všeho nemohli zcela shodnout. V dobových pojednáních o přírodě se totiž vyskytují hned dva pojmy, které by se daly přeložit jako „jednorožec“: monoceros a unicorn. A zde nastal zmatek, tak typický pro přírodovědeckou systematiku jakékoliv doby: jeden tvrdí, že oba názvy označují jednoho a téhož tvora, jiný zase, že jde o dvě různá stvoření. Všechny rukopisy však svorně zdůrazňují jeden výrazný znak, podle něhož dostala bytost své jméno – dlouhý, ostrý roh, trčící ze středu jednorožcova čela. Měl mít zvláštní vlastnosti, a tedy i odpovídající cenu – prášek z něj vyrobený prý spolehlivě odhalil každý jed, a vzbuzoval v lidech obou pohlaví milostnou touhu, ostatně jako mnoho jiných substancí.

Jednorožec z moře

Jednorožec svým dlouhým, přímým a nesmírně ostrým rohem dokázal zabít prakticky jakéhokoliv živočicha, který ho z nejrůznějších důvodů vydráždil. Roh jednorožce se vyznačoval jednou pozoruhodnou zvláštností: po jeho obvodu se vinul zářez v podobě jemné spirály. Stejné rohy s sebou občas dováželi dobrodruzi, jež osud zavál k břehům severských moří. Odtud možná pochází názor, že jednorožci se vyskytují daleko na severu, kam se odváží jen ti nejodvážnější z odvážných. Pokud by někdo takové legendě opravdu uvěřil, musel by se za nositelem rohu vydat na moře. Až mnohem později se zjistilo, že bájným „jednorožcem ze severu“ je nepříliš velký kytovec z příbuzenstva delfínů. Vědci uctili tradici původních legend alespoň ve vědeckém jméně, jež zní Monodon monoceros. Česky se živočich nazývá narval a svého rohu používá podobně jako jednorožec suchozemský: v zápasech o přežití. Je možné, že zmatek v jednorožcích způsobil autorům právě tento mořský savec: původní představu o podobě jednorožce jim poskytl nosorožec indický, jehož roh však vypadá zcela jinak; v některých moudrých hlavách středověku se tudíž mohla zrodit myšlenka, že jednorožec není pouze jeden.

Roh narvala je ve skutečnosti přeměněný zub

Divoký tvor zkrocený pannou

V dalších informacích se však již prameny rozcházejí. Byl tedy jednorožec podobný koni, koze nebo slonu? Snad měl od každého něco: z koně tělo, ze slona nohy, z kozy ocas. Co však nepostrádal určitě, byla divokost a nezkrotnost; chytit či zabít jednorožce nebylo v silách žádného lovce. Pokud ovšem nepoužil speciální návnadu. Tou byla panna, která jednorožci zkřížila cestu. Jednorožci prý měli na nedotčenost žen výborně vyvinutý čich; pokud se ukázalo, že dotyčná je opravdu pannou, nechal se jí jednorožec velmi ochotně zkrotit. Zvíře, poklidně spící v panenském náručí, již bylo bezbranné a pro lovce velmi snadno dostupné. Některé ilustrace však dokazují, že mnoha mladým ženám nebyl smutný osud jejich kořisti lhostejný…O tom, jakou roli v úspěšnosti lovu hrála nahota lákadla, se lze pouze dohadovat; možná, že pokus o sání z dívčina prsu zvyšoval pravděpodobnost, že divoký jednorožec bude opravdu neškodný.

Lov na jednorožce končil většinou smrtí zkroceného zvířete; nejcennější částí těla byl bezesporu jeho roh

Jednorožci prý měli na nedotčenost žen výborně vyvinutý čich

Sloní nepřátelé

Mnohem méně neškodnosti však jednorožec prokazoval vůči slonům. V boji se slonem býval pravidelným vítězem díky své nejsilnější zbrani – rohu, kterého užíval jako kopí: ostrý hrot tři až čtyři stopy dlouhý si dokázal poradit i se silnou sloní kůží.

Záznamy o nenávisti jednorožců vůči slonům prozrazují leccos o tom, které reálně existující zvíře mohlo posloužit jako podklad pro vznik legend o jednorožci. Už starověcí cestovatelé podnikali výpravy do Indie, kde měli možnost setkat se s velkým živočichem, který nosí na hlavě roh. Řeč je samozřejmě o nosorožci, který svým exotickým vzhledem a útočností při podráždění fascinoval už obyvatele antického Říma natolik, že se stával jedním ze smutných hrdinů gladiátorských klání. Významný raně středověký učenec Isidor ze Sevilly nazýval ve svém díle jednorožce jménem rhinoceros; tento název dodnes přežil ve vědeckém pojmenování nosorožce indického. Lidské fantazii pak stačilo málo, aby stvořila zvíře, jež se díky své nezkrotitelnosti stalo symbolem Kristovy odolnosti vůči svodům ďábla a zosobněním neposkvrněné čistoty; tato pověst se prostřednictvím moderních děl na mytologická nebo fantasy témata donesla až k nám.

Socha jednorožce v zahradě u zámku Mirabell v rakouském Salzburgu