Pod vládou Otce vlasti

Trocha politiky

Politická situace v českém království byla v době Karla IV. poměrně stabilizovaná. Díky jeho neobyčejnému talentu k diplomatickému vyjednávání nezažily naše země líté boje nebo půtky domácího panstva tak, jak se od druhé poloviny 13. století pomalu stávalo v českých poměrech nepříjemným pravidlem. Cílevědomě vedená sňatková politika zabraňovala již v samém zárodku případným konfliktům s představiteli sousedních států a země tak mohly prosperovat. Rozvíjející se města dávala rychle zbohatnout svým měšťanům, mezi nimiž a panstvem se dále zostřovalo napětí. Neméně prosperovaly i kláštery a se zřízením prvního českého arcibiskupství se duchovním v království dařilo. 

Mimo něj se zřizovaly další instituce, které zvyšovaly v očích ciziny prestiž českého státu. Nová universita založená roku 1348 stejně jako moderní výdobytky dobové architektury povznášely království o několik pater výše, než se dosud nalézalo.

Vlastní životopis Karla IV.  

A tak přišedše do Čech jsme nenalezli ani otce, ani matky, ani bratra, ani sester, ani nikoho známého. Také řeč českou jsme úplně zapomněli, jíž však jsme se znova naučili, takže jsme jí mluvili i rozuměli jako každý jiný Čech. Z boží milosti pak jsme znali psát i mluvit nejen česky, ale i francouzsky, italsky, německy a latinsky, a to tak, že jedním jazykem jako druhým jsme dovedli číst, psát i mluvit. Toho času otec náš odejel do hrabství lucemburského pro válku, kterou vedl proti vévodovi brabantskému se svými spojenci: biskupem lutišským, markrabětem jülišským, hrabětem gelderským a mnohými jinými, i odevzdal nám vladařství v Čechách na dobu své nepřítomnosti. Království toto jsme nalezli tak zpustošené, že jsme nenašli ani jediného hradu, který by nebyl zastaven se všemi příslušnými statky královskými, takže jsme neměli kde jinde bydlit, leč v domech městských jako jiný měšťan. Hrad pražský byl opuštěn, pobořen a zničen, neboť od doby krále Přemysla II. ležel v sutinách. Na tom místě jsme dali vystavět nový a krásný palác s velikým nákladem, jak jej dnes možno spatřit. Toho času poslali jsme pro svou manželku, jež dotud byla v Lucemburku. Ta přišedši měla po roce dceru prvorozenou, jménem Markétu. 

Čas plynoucí v modlitbách

Mnich se posadil doprostřed rajského dvora kláštera a pohlédl k nebi. Tam někde se skončí moje cesta, pomyslel si. 

S příchodem a upevnění křesťanství se vedle běžného cyklického času zemědělců ustálil zejména v církevním prostředí čas lineární, čas plynoucí, čas zrození a smrti. Vše spěje k jedinému, celý život prostého člověka je jen jednou dlouhou a bolestnou cestou od milníku křtu, svatby, zplození až k pohřbu. A na závěr toho všeho čeká nebeský Jeruzalém. Nebo peklo.

Měření času

Každý den strávený v klášteře se odvíjel podle kanonických hodinek (viz slovníček) od jedné mše ke druhé, které se nazývaly latinskými názvy. Ještě v hluboké noci se sloužila Matutina, s úsvitem končila Laudes, dále přes den Prima, Tercie, Sexta, Nona (podle latinských číslic určujících hodinu od úsvitu) a večer nešpory. Po závěrečném kompletáři (poslední modlitbou před spánkem) odešli mniši spát do ložnice zvané dormitář. 

Odpočívající mnich pozoroval ostatní členy svého řádu, kteří pomalu a vesměs v tichosti kráčeli ambitem (křížová chodba) přiléhajícím k rajskému dvoru. Za zdí kláštera se občas ozvala mluva těch, kteří dohlíželi na ovocný sad zvolna přecházející v bylinnou zahradu. Vzadu za ní hlučně pracovala kovárna umístěná nedaleko stájí pro koně a pro dobytek, stejně jako skladiště obilí a další dílny nutné k přežití místního konventu.

Svět sám pro sebe

Celý klášter byl obehnán mohutnými hradbami a ve svém nitru vytvářel jeden z mikrosvětů, který se od středověku do dnešních dob změnil jen minimálně. Opat kláštera před chvílí zašel do svého vyhrazeného příbytku, než jej znovu opustil a přesunul se do refektáře (jídelny) ke společné večeři. Na dřevěné lavice k dlouhým stolům zasedli i mniši s prsty černými od inkoustu, kterými v tichosti skriptorií (místa, kde se opisovaly a iluminovaly knihy) pokrývali listy přepisovaných knih. Na písařské pultíky umazané barvami určenými k iluminacím zatím pomalu dosedal rozvířený prach.

Mnich zachycený při práci ve skriptoriu

Život a smrt

Nedaleko kláštera se rozkládala malá osada, přestože se podle přísných pravidel měl cisterciácký konvent nacházet daleko v pustině. Ani výzdoba místního klášterního kostela tak zcela neodpovídala předpisům. Přikázaná nezdobnost interiérů byla porušena barevnými vitrážemi oken, kterými do chrámu proudilo rozptýlené světlo a umocňovalo tajemnou atmosféru svatostánku. I přesto však byl kostel na hony vzdálený jiným kaplím, jejichž klenby byly pokryty barvami symbolicky odkazujícím k jednotlivým sférám. Často se objevovala modrá barva značící nebe, tedy poslední místo odpočinku všech obyvatel.

Zdi kostelů a kaplí byly vesměs pokryté malovanými výjevy z biblických příběhů. Vůbec nejžádanějším tématem této doby se stala Apokalypsa aneb Zjevení svatého Jana, která připomínala žijícím zkázu světa. Není divu, vždyť se poměrně nedávno světem (tj. Evropou) přehnala velká morová rána. Černá smrt si vyžádala statisíce obětí a stala se Božím trestem za všechny hříchy lidstva. Lidé si nejdříve pokoutně, později i hlasitěji vyprávěli o zatrolených Židech, kteří přivolali pohromu na křesťanský lid (mor se rozšířil díky krysím blechám, přesto se polovina 14. století neobešla bez pogromů na židovské obyvatelstvo). Díky Bohu, že české země zůstaly před nejhorší nákazou ušetřeny (hromadnému pomření obyvatelstva zabránil patrně chladný vítr, který moru nedovolil rozšířit se po našem území).