Necudnosti našich předků

Přirozená nahota

V pravěku sloužila sexualita především k zajištění potomstva. Člověk byl tehdy mnohem blíže k přírodě, a tak mu záležitosti spojené s pohlavním stykem nepřišly nějak necudné nebo zvláštní – prostě byly součástí jeho života stejně jako jídlo nebo spánek. Přesto (nebo právě proto) byly různé sexuální symboly zachyceny v malbě na stěnách jeskyní i při výrobě figurek (zejména venuší) již ke konci starší doby kamenné (paleolitu). Malby jsou dílem lovců a sběračů, kteří ještě neznali zemědělství a nespojovali plodnost s úrodností země. Jejich sexualita byla svázána s rituály, jimiž žádali přírodní síly o plodnost, zrození, žití a znovuzrození. Nejviditelnějšími symboly jsou právě známé venuše. Z období před 32 až 11 tisíci lety jich bylo zatím nalezeno asi dvě stě.

Je zajímavé, že mnohem častěji byla zobrazována ženská postava než mužská, což nemusí souviset s nějakým matriarchálním uspořádáním společnosti. Žena byla zkrátka atraktivnějším objektem, proto se stávala inspirací erotického „uměleckého“ díla mnohem častěji než muž. Tento trend ostatně přetrval i v pozdějších dobách až dodnes. Na výstavě si můžete prohlédnout možné rekonstrukce žen, které sloužily za předlohu při vytváření venuší. Ženské figurky mají hodně zvýrazněné druhotné pohlavní znaky (tedy ňadra), zatímco prvotní nejsou často ani naznačené.

Muži byli většinou kresleni schématicky a povšechně. Pokud mělo zobrazení sexuální motiv, pak byl pochopitelně zvýrazněn vzpřímený úd symbolizující mužskou sexuální vitalitu – princip plodnosti.

Souladná malba ženy vycházející ze sošek venuší z Dolních Věstonic

Zvrhlé nebo prostě lidské?

S nástupem civilizace přišel na svět obchod a peníze. Zrodilo se také ono pověstné „nejstarší povolání“ – prostituce. Ani starověcí lidé nepovažovali sex za nic špatného či nemravného. Rozdíl byl v tom, že už v něm neviděli jen prostředek k rozmnožování, ale plně si uvědomovali rozkoš z něj plynoucí, a proto ji také učinili předmětem obchodu. V antice byly návštěvy nevěstince zcela běžnou záležitostí, aby muž ukojil svůj chtíč a mohl se posléze věnovat důležitějším starostem. Na výstavě jste mohli vidět rekonstrukci pokojů ze známého pompejského nevěstince, a to včetně oplzlých nápisů na zdi. Žena měla ve starověkém Řecku i Římě podřízené postavení, které se netýkalo jen volebního práva. Římané drželi své ženy pokud možno pod kontrolou a zapojovali je do veřejného života pouze tehdy, pokud chtěli využít jejich přitažlivost a krásu ke svým cílům. Manželka měla za úkol především vychovat děti a vštípit jim zásady společnosti, v níž vládnou muži. Zobrazování erotických i vyloženě pornografických motivů malbami na zdech či nádobách bylo poměrně časté, proto se velká část brněnské výstavy věnovala právě tomuto období.

Při srovnání s dnešní dobou pramenily zásadní rozdíly v sexuálním životě především z uspořádání společnosti. V otrokářském systému bylo zcela běžné mít styk s otrokyní či otrokem. Také homosexuální praktiky byly pokládány za normální. Chlapci ve věku 12 až 18 let byli často staršími muži zaučováni umění sexu. Starověcí bohové dávali lidem svými činy popisovanými v mytologických příbězích příklad k nevázanému životu. Teprve s nástupem křesťanské církve přišla změna ve vnímání manželství i sexu. Trvalo to však hodně dlouho.

Když byly kolem roku 1800 v Pompejích objeveny „nemravné předměty“, musely být zatajeny, aby nedošlo ke zhroucení společnosti

Falešná cudnost církve?

Pokud mluvíme o středověku od 6. století n. l., pak si musíme uvědomit, že naprostá většina Evropy se v té době nacházela na úrovni pravěku. Kam nepronikla římská civilizace a křesťanští misionáři, tam žily kmeny barbarů vyznávající polyteistická náboženství, jejichž vztah k sexu byl spjat s přírodou a náboženskými rituály, podobně jako v pravěku. Nicméně s nástupem křesťanství šířícím se od 9. století zásluhou Franské říše za Karla Velikého (vládl 768–814) po celém kontinentu, se pod vlivem (občas až nátlakem) katolické církve vztah k sexu rapidně změnil. Biskupové, kardinálové a především potulní kazatelé postupně hlásali přísnou mravnost, jež zakazuje pohlavní styk mimo svátost manželskou a i v manželství je povolen výhradně za účelem plození dětí, nikoliv rozkoše! Bylo skutečně těžké nepodlehnout pokušení hříchu.

V souvislosti s přísným hřímáním katolických mravokárců dnes často vnímáme středověk jako dobu přísných mravů, ctnostnou a klečící v bázni před trestem božím. Tuhle představu nám vnutilo především „prudérní“ 19. století, ale v poslední době máme především tendenci zdůrazňovat prohřešky proti tomuto řádu, které byly poměrně časté. Je potřeba si uvědomit dvě věci: za prvé přechod od starých náboženství ke křesťanství trval ve společnosti opravdu hodně dlouho, často několik staletí. To znamená, že se mnoho lidových zvyků, včetně těch sexuálních, drželo mezi lidmi hluboko do pozdního středověku.

Votivní plech ze starověkého Říma. Byl k tomu nápis: Sienulla, dcera Vectiova, dostála svému slibu, jak se patří

Za druhé víme velmi dobře, že církevní nařízení se porušovala, protože lidská přirozenost si zkrátka nedala poručit. Porušovali je i sami kněží, jak o tom svědčí mnohé listiny a záznamy soudních procesů, což vedlo k obecnému úpadku církve a nutným reformám. Pro obyčejné lidi pak byla podle Vlastimila Vondrušky církev pouze „úředníkem“ (řečeno dnešní terminologií) ve vztahu mezi nimi a Bohem. A úředníky jsme přece zvyklí obcházet. Bůh o žádné pohlavní zdrženlivosti nic neříká, takže církevní nařízení je třeba brát s určitou rezervou.

Nicméně bychom neměli zase upadnout do opačné představy, že by snad byly mravy natolik volné jako třeba ve starověku nebo dnes. Církevní nařízení nevázaný sexuální život pranýřovala a tím do značné míry omezovala. Příslušníci náboženských řádů se oddávali službě Bohu a přes jisté prohřešky jednotlivců brali své poslání většinou velmi vážně. Také obyčejní lidé, kteří již naplno přijali křesťanství, si obvykle vážili slibu manželské věrnosti. 

Vstříc sexuální revoluci

S nástupem reformace v 16. století se změnil i pohled na intimitu a sex. V rámci manželství už nebyl považován za špatný a škodlivý, ale naopak měl utužovat vztahy. Ale pozor, přestože renesance s sebou přinesla veliký obdiv k antické kultuře, o nevázaných radovánkách starověku zatím lidé nic netušili. Když byly při archeologických vykopávkách kolem roku 1800 v Herculaneu a Pompejích objeveny „nemravné předměty“, musely být před veřejností zatajeny, jinak mohlo dojít ke zhroucení společnosti, pro niž antika znamenala veliký vzor, a při tom se sama vyznačovala přísnou „prudérností“.

Ale vraťme se ještě o kousek zpátky v čase na honosný pařížský dvůr Ludvíka XIV. (vládl 1643–1715), který byl ve své době vzorem pro všechny panovnické dvory v Evropě. Jistě si nemůžeme atmosféru tehdejší Paříže představovat podle Dumasových Tří mušketýrů, ale přesto je zřejmé, že „nahromadění“ takového množství šlechty na jednom místě muselo s sebou nést také jistou revoluci ve vztazích. Koketnost dámy se už nevymykala dobrým mravům, na rozdíl od proklamovaného ideálu cudné středověké paní. Svádění, milostné románky, pletky pánů s dámami i se služkami – to vše patřilo k dobové módě. Co také dělat jiného ve společnosti, která se baví především tancem, lovem, souboji, intrikami a nemá nic důležitého na práci?

Zvrhlé antické představy o zvířecím sexu v mytologii

Přísné mravy 19. století už byly zmíněny několikrát. Z dnešního hlediska to byla jistě nejupjatější doba celých dějin, která sexualitu v manželství sice připouštěla, ale rozhodně se o ní nesmělo hovořit. Prakticky vše, co souviselo se sexem, bylo postaveno mimo zákon. Móda byla natolik cudná, že bylo velmi neslušné ukazovat na veřejnosti cokoliv z nahého těla vyjma tváře a rukou. Dámy s sebou musely vodit na schůzky garde, čili stráž, která je hlídala, aby se nedej bože se svým milým třeba nepolíbili před svatbou nebo se snad nějak dotýkali. Láska byla chápána v čistě duchovní rovině a v duchu dobové morálky se tak vtloukala lidem do hlavy od dětství. Na obraze společnosti nic nemění ani fakt, že část takzvané společenské smetánky se na mravy neohlížela, navštěvovala nevěstince (ty samozřejmě fungovaly dál, i když v ilegalitě) a užívala si vesele života. Na takové lidi se totiž pohlíželo s despektem a opovržením. Prostší lidé (a těch byla velká většina) se zdaleka necítili společenskou smyčkou natolik svázáni, jako „ctnostné dámy a vznešení pánové“, ale i je dobová mentalita jistě zasáhla. Na výstavě jste si mohli prohlédnout jedny z prvních erotických fotografií, které se pochopitelně začaly fotit nedlouho po vynálezu fotografu. Přestože byly nezákonné a velmi drahé na výrobu, najít kupce pro takové obrázky nebyl problém.

Přísné mravy se v Evropě udržely dlouho do 20. století a teprve sexuální revoluce v šedesátých letech je dokázala uvolnit. To už se ale dostáváme z historie do současnosti, s jejímiž sexuálními  mravy jste jistě dobře obeznámeni.

Jedny z prvních erotických fotografiích 19. století. Byly ilegální, drahé na výrobu a ještě dražší při prodeji