Dobytí Jeruzaléma

Dne 15. července 1099 padl cíl první křížové výpravy – Jeruzalém. Dobytí města předcházelo  velmi náročné obléhání, započaté 7. června, při kterém trpěli samotní křižáci víc než obyvatelé Jeruzaléma.

Ti byli na podobnou situaci dobře připraveni a dělali všechno proto, aby křižáky odehnali. Především zasypali či otrávili všechny zdroje vody v okolí, takže obléhatelé trpěli žízní. Sužoval je také nedostatek jídla, jemuž začali podléhat vojáci i koně. Když bylo nejhůř, dorazilo do přístavu Jaffa deset lodí se zásobami potravin a dřeva, potřebného na vystavění obléhacího zařízení. Přes tuto pomoc nevypadala situace pro křižácké vojsko příliš nadějně.

K pozvednutí nálady a nové chuti do boje pomohl až kněz Petr Desiderius, který tvrdil, že se mu dostalo božského zjevení, jak dobýt Jeruzalém. Křižáci se měli po tři dny postit a pak pochodovat bosí v průvodu okolo městských hradeb. Za devět dní měl Jeruzalém padnout stejně jako kdysi padlo Jericho. Vojáci do puntíku splnili Desideriovy pokyny, nedbajíce na obránce Jeruzaléma, kteří si je po celou dobu procesí dobírali. Sedm dní po vykonání obřadného průvodu se křižáci rozhodli pro přímý útok. Podařilo se jim proniknout do města, jehož obyvatele krutým způsobem vyvraždili. Mnozí z nich se vrátili do Evropy s velkou kořistí, někteří však zůstali na dobytém území a založili tu čtyři křižácké státy. Jeruzalém se stal hlavním městem jednoho z nich.