Bájné země plné zlata

Ve Starém zákoně se píše: „Nadělal král Šalomoun lodí velikých v Aziongaber, kteréž jest podle Elat, na břehu moře rudého v zemi Idumejské. … A poslal Chíram (kolem poloviny 10. stol. př. n. l. vládl ve fénickém městě Tyru) na těch lodích služebníky své, plavce umělé na moři se služebníky Šalomounovými. Kteříž přeplavivše se do Ofir nabrali tam zlata čtyři sta dvacet talentů (12,6 tuny) a přivezli králi Šalomounovi. … Loď také Chíramova, kteráž přivážela zlato z Ofir, přivezla z Ofir dříví almugim velmi mnoho i kamení drahého. … Nebo měl král lodě mořské s loděmi krále Chírama. Jednou ve třech letech vracely se ty lodě mořské, přinášející zlato a stříbro, kosti slonové, a opice a pávy...“ 

Tolik útržkovité citáty. Kdepak asi ležel onen Ofir? Názory vědců se různí, ale každý bezpodmínečně trvá na svém.

Zlato u Arabů?

Jedni hledají bájnou zemi pohádkového bohatství v Arábii. Svoji hypotézu odůvodňují zdejším nálezem zlatých dolů – v roce 1977 americkou geologickou expedicí. Tyto doly leží mezi Mekkou a Medínou, což jsou města ve vnitrozemí, celkem daleko od pobřeží Rudého moře. Podívejme se na mapu a můžeme hned první hypotézu zamítnout. Plavba do země Ofir byla dlouhá. Šalomoun tam nikdy nevyslal své lodi, ale vyhledal vždy pomoc Chírama. Když si o století později izraelský král Jóšafat z Judy myslel, že jeho lodi doplují do Ofiru bez pomoci Féničanů, dopadl prachbídně, jeho lodi ztroskotaly hned v mateřském přístavu.

Jenže na druhou stranu k jejich potopení mohla přispět i záškodnická ruka – šlo tu přeci o velký obchod a ten si Féničané nechtěli nechat „uplavat“. Nepřemýšlejme takto nepěkně o obchodnících a raději se zamysleme nad Ofirem. Takže, jedno je jisté, kdyby byla bájná říše v Arábii, nepotřeboval by Šalomoun ničí pomoc, ale zřejmě by zlato nechal k sobě dopravit po známých karavanních cestách tohoto poloostrova. Jenže lodi nepřivezly jen zlato, ale i slonovinu a živé opice a pávy – ti jediní měli jako zemi původu skutečně Arábii. Ano, mohli je přeci naložit na loď až dodatečně – na zpáteční cestě, když pluli kolem.

Ale pozor, právě tato živá zvířata na palubě lodí nesvědčí o dlouhé plavbě. Kolik opic by přežilo třeba rok na tehdejších lodích? Ty zmiňované tři roky – od vyplutí do návratu lodi nemusí značit tři roky na moři, ale i čas, po který v zemi Ofir posádky lodí, či starousedlíci kácely dřevo a dobývali zlato.

Zádušní chrám Dér el-Behrí faraónky Hatšepsut

Draze vykoupené zlato

A ještě je tady jeden zajímavý moment – vše, co přivezly Chíramovy lodě, nedostal Šalomoun grátis, ale hezky za to musel zaplatit. „..., že dal také král Šalomoun Chíramovi dvaceti měst v zemi Galilejské... I vyjel Chíram z Tyru, aby viděl ta města, kteráž mu daroval Šalomoun, ale nelíbila se jemu..." 

Říká se, že darovanému koni se nemá koukat na zuby, jenže tohle nebyl dar, ale výměna a Chiram měl tak výhodnou pozici, že si mohl vybírat. Féničané zřejmě znali (v té době asi jediní) cestu do Ofiru a nemínili ji nikomu prozradit. Což je logické. Byli přeci dobří obchodníci, takže dovezené zlato a další zboží měnili za území. Podle všeho měl Chíram zájem hlavně o přístav v Rudém moři. Skutečně, na pahorku Tell el-Cheleifeh na severu Akabského zálivu v blízkosti města Akaby, byl objeven Šalomounův přístav Esjón-Geber. Toto město bylo nejen přístavem, ale i metalurgickým centrem. Nelson Glueck zde ve čtyřicátých letech objevil tavící pece na měď z 10. stol. př. n. l. 

Faraon svému veliteli: Náš majestát si přeje tohoto trpaslíka spatřit více než poklady Sinaje a Puntu

A tento objev okamžitě vyvolal závěr: Fénicko-hebrejské loďstvo vyváželo měď na výměnu za zlato do Ofiru. Ofir je nutno hledat pouze v blízkosti Rudého moře. 

Hledání u faraónů

Ve Starém zákoně se píše, „...přeplavivše se do Ofir...“. Výraz „přeplavit“ se užívá ve smyslu doplout z jedné pevniny na protilehlou. Copak je na druhé straně od Esjón-Geberu? Egypt! 

Egypťané těžili zlato už 4000 let před našim letopočtem. Zlaté doly na Sinaji a v Núbii (Súdán) byly tehdy asi první zlaté doly na světě. Je to tedy onen Ofir odkud Féničané dováželi v 10. stol. př. n. l. Šalomounovi zlato?  Dovedete si představit, že by nějaký faraón jen tak nechal na svém území těžit zlato a to ještě konkurenční národy? On sám ho spotřeboval tolik, že i dovážel. 

Mezi námi, jaký by musel být směnný kurz zlato: měď? Lodi dovezly 12,6 tun zlata. Kolik by musely naložit mědi? Nebylo to spíše tak, že měď chtěli za své zlato Féničané, a ti pak s ní pracovali a i obchodovali? Kdo ví, zdá se, že nám ubyl jeden kandidát. Tady Ofir nehledejme. 

Malby v Hatšepsutině chrámu zobrazují velkou námořní výpravu do země Punt

Zlatonosné Zimbabwe

První, kdo přišel s tím, že Zimbabwe je biblická země zlata Ofir, byl Vasco da Gama. Při své cestě za kořením do Indie obeplouval Afriku. Nesetkal se tady zrovna s přátelským přivítáním a sám se o nějaké dobré vztahy taky nesnažil. U břehů Mosambiku zajal Zandže (černochy) a na místní poměry se jich ptal při mučení. Jeden ze zajatců mu prozradil, že zlato z Afriky, které se vyváží z přístavu Sofala do Arábie a Indie, pochází z hlubokého vnitrozemí. Sám prý viděl staré knihy a svitky, které dokazují, že na těch místech, kde se teď těží zlato, byly doly odkud dostával zlato král Šalomoun. No to je slovo do pranice. Ovšem při takovém milém rozhovoru, který s dotyčným Zandžem měl da Gama, asi člověka napadlo věcí...

Další důkaz je hmotný. Da Goes při popisu Zimbabwe píše o starobylém nápisu. Brzy se vysvětlilo, že nápis je vlastně jen ozdobný vlis s klínovým ornamentem. Co je na tomto reliéfu opravdu zajímavé je to, že se často vyskytuje na fénických mincích a na egyptských stavbách. Zde se objevuje jako starý hieroglyf pro slovo VODA a nachází se i ve zprávách faraónky Hatšepsut o její výpravě poslané pro zlato.

Vypadá to, že jsme narazili na jinou říší zlata, kam si faraóni posílali pro žlutý kov – vzdálenou země divů – říši Punt. Podle historiků ležela však říše Punt na území Somálska. Že by dnes jedna z nejchudších zemí na světě byla onou zaslíbenou říší? Kam by se poděla ta tisíciletá bohatá historie? Kde jsou bývalé zlaté doly, města a lesy plné drahého dřeva nebo alespoň náznak, že tady byla ta zázračná říše. Kde nic, tu nic. Problémem je, že archeologové zde opravdu nic nenašli ani náznaky zbytků po velké říši. Asi se bude muset Somálsko vzdát té cti být nazýváno říší Punt. 

Šalamounův chrám v představách umělce 16. století. Kresba z roku 1584 Christiana van Adrichoma

Výpravy za zlatem Puntu

Byla tedy opěvovaná „divotvorná říše Punt“ na území dnešního Zimbabwe? Existence mocné a bohaté říše Punt je mnohokrát dokladována v egyptských nápisech. Tak třeba už faraón šesté dynastie Pjopej II. (2370–2280 př. n. l.) ve svém dopise vojenskému náčelníkovi Harkufovi psal: „... Náš majestát si přeje tohoto trpaslíka spatřit více než poklady Sinaje a Puntu...“ Faraónovi bylo osm let a oním trpaslíkem byl Harufovou výpravou ukořistěný Pygmej – tato výprava dosáhla až za první nilské peřeje. 

Obsah dopisu známe díky veliteli výpravy Harufovi, který si ho nechal vytesat na stěny své hrobky. Dítě na trůně faraóna chtělo jistě uvést to nejvýznamnější, co ve své době znalo, aby zdůraznilo, jak moc chce toho trpaslíka. Takže už ve třetím tisíciletí př. n. l. byl Sinaj a Punt synonymem bohatství a jedinečnosti. Alespoň v Egyptě. 

Další doklad o obchodním styku pochází z chrámu Dér al- Bahri, který dala postavit faraónka Hatšepsut (cca1479–1458 př. n. l.). Zde je na stěnách zachycena její výprava do země Punt.

Na egyptském malířství i přes jeho výrazovou plošnost je cenná pravdivost zachycovaného, i dnes můžeme jasně určit zobrazované druhy zvířat a rostlin. Takže můžeme předpokládat, že malby z Hatšepsutina zádušního chrámu zobrazující zemi Punt budou pravdivé. 

Starověká egyptská loď

Nechť promluví archeologie

Začátkem roku 2005 informovala skupina italských a amerických archeologů, vedená Kathryn Bard z Bostonské university o svém nálezu nejstarších egyptských plavidel. Jejich pozůstatky nalezli ve dvou zapečetěných jeskyních na pobřeží Rudého moře.

Nález tvoří dvě ohnuté cedrové desky – zřejmě kusy kormidelních vesel a dále fragmenty hliněné nádoby. Podle těchto střepů je možné určit dobu, kdy Egypt vyslal nalezené lodě obchodovat s ostatními zeměmi.

Podle odborníků jdou obrazce na nádobách zařadit do 15. století př. n. l. – právě do doby faraónky Hatšepsut, která nechala vyrobit pro výpravu do země Punt na svoji dobu gigantické koráby.

Co je na tomto objevu nejzajímavější? Podle italských archeologů nádoba tvarově zapadá na území dnešního Jemenu. Tím pádem by podle nich právě Jemen mohl být onou bájnou zemí Punt a Zimbabwe se zařazuje až na druhé místo.

Jako bájná zlatá říše Punt se po Somálsku nabízí další, dnes tak chudá země, která patří mezi nejméně rozvinuté země světa. Jenže Jemen má bohaté přírodní zdroje – ropu, plyn, kobalt, nikl, uran … a samozřejmě zlato!

Navíc ve starověku to vždy byla bohatá země – zde se rozkládalo téměř mýtické sábské království. Příčinou bohatství bylo zlato a drahé kameny, ale i myrha a kadidlo… a měli zde i pávy. Nic vás nenapadá? Proč jsme si zde místo Ofiru povídali i o Puntu? Je možné, že Punt je jen jiný název pro Ofir.

Jedno je jisté – každé velké naleziště zlata může být Ofirem či Puntem, Eldorádem, prostě předobrazem pro bájnou zemi plnou jen a jen zlata, která reálně na Zemi neexistuje. Jenže s Puntem i Ofirem se podle všeho obchodovalo, čili to byly dvě reálné země nebo dva názvy pro jednu konkrétní oblast – říši, o které se dnes dohadujeme, kde vlastně byla. V Jemenu? Pak ovšem platí: všechna sláva, polní tráva.

Zříceniny v Zimbabwe