5+1 historických center Evropy

1. Řím – Itálie

Řím je město s patrně nejbohatší historií nejen v rámci Evropy. V dobách, kdy severní část Apeninského poloostrova ovládali tajuplní Etruskové, existovalo v krajině zvané Latium několik osad, které podle pověsti založil bájný Aeneas. Zatímco okolní vody brázdily řecké, foinické a etruské lodě vzájemně soupeřící o nadvládu nad Tyrhénským mořem, v samém srdci Itálie se pomalu rodila kultura, která měla na dlouhá staletí ovládnout nejen poloostrov, ale téměř všechny civilizace žijící svého času na starém kontinentu. 

Řím byl podle tradice založen roku 753 př. n. l. Romulem a Remem a během pěti set let vyrostl v krásné, bohaté a tehdejší svět udivující město. Bílé sloupy chrámů, masivní zdi paláců a nikdy neutuchající ruch Fora Romana strhávaly cestovatele k nesmírnému obdivu. Město, rozkládající se na sedmi pahorcích, zažilo svou největší slávu v době císařské, kdy se římská kultura rozmáchlým tahem přelila přes národy všech světových stran a podmanila si je. Rozsáhlá říše však kladla příliš velké nároky jak na správu, tak především na obranu vlastních hranic, které byly čím dál více vystavovány neustálým nájezdům barbarských kmenů. Od 3. století začala sláva Říma pozvolna upadat, až v roce 476 Západořímská říše definitivně zanikla. I přesto si však po celou historii zachovala status výjimečného města se sídlem papeže, které mělo vždy rozhodující slovo v politickém i kulturním dění v Evropě.

2. Atény – Řecko

Atény jsou považovány za kolébku umění a filozofie. Vznikly dlouho před naším letopočtem, ovšem jejich sláva začala vzkvétat teprve v 8. století př. n. l. Město se stalo kulturním i hospodářským centrem celého tehdejšího antického světa a svou vyspělost a vytříbenost si uchovalo až do římské nadvlády. Atény svůj vrchol zažily v dobách vlády Perikla a tento zlatý věk je navždy ověnčil množstvím staveb, které do dnešních dob poukazují na někdejší prosperitu a společenskou prestiž města. 

Atény bývají také označovány jako město bohů, snad díky pověstnému návrší zvanému Akropole. Na vrchu nad městem se tyčí vysoké sloupy athénských chrámů, z nichž patrně největšího ohlasu dosáhl Parthenon. Svatostánek bohyně Atény Parthenos vytvořili v době 5. století př. n. l. umělci těch nejznámějších jmen, jakými byli Iktinos, Kallikratés nebo Feidias. Socha bohyně umístěná na Akropoli prý dosahovala více než deseti metrů. Sláva Atén v době helénské pomalu upadala, svůj význam však město nepozbylo ani po svém dobytí Římany v roce 146 př. n. l. Útočný a dobyvačný Řím někdejší kolébku evropské civilizace zachoval a dokonce na kulturu klasického Řecka v mnoha ohledech navázal. Atény však již nikdy více ve svých dějinách nezískaly takovou prestiž jako v dobách své klasické etapy. 

3. Konstantinopol (Cařihrad) – Turecko

Po pádu Západořímské říše převzalo starou římskou tradici město rozkládající se poblíž úžin Bospor a Dardanely u Marmarského moře. Topografie Konstantinopole nabízela na jedné straně celou řadu strategických výhod, na straně druhé však po celé dějiny zůstávala jablkem sváru mezi zbytkem Evropy. V dobách, kdy sláva věčného Říma nenávratně upadala, ujalo se jejího odkazu město, které bylo založeno pod jménem Byzantion už v 7. století př. n. l. Teprve na počátku 4. století však získalo tolik potřebnou váhu a stalo se vedle Říma druhým střediskem říše. Pozvolný úpadek starého impéria a silné tlaky ze strany putujících barbarských hord znamenaly pro město neustálé půtky. Konstantinopol však stejně jako mnohokrát později veškerým nájezdům cizích armád odolala a stala se kulturně společenským centrem raného středověku. V roce 1054 došlo ke schizmatu uvnitř katolické obce a město získalo status centra ortodoxní církve a sídla patriarchy. Konstantinopol navíc sehrála mimořádnou roli pro christianizaci dosud barbarského okolí. 

Poslední kapitoly dějin starého města se začaly psát v roce 1453, kdy byla Konstantinopol (Slovany nazývaná Cařihrad) obležena Turky. Horizont moře se potáhl nepřátelskou flotilou a hrůzostrašná převaha turecké armády znamenala konečné dobytí dosud zdánlivě nedobytného města. Cařihrad definitivně padl 29. května. Město zůstalo dodnes v moci Turků a nese jméno Istanbul.

4. Paříž – Francie

Přestože je Paříž městem s dalekosáhlou historií, za vrchol její slávy můžeme považovat teprve dobu novověku. Osada v samém srdci galského osídlení vznikla dlouho před zlomem letopočtu a po pádu Římské říše postupně vzkvétala do podoby centra vznikající říše Franků. Raný a vrcholný středověk vytvořily z města jedno z nejvyspělejších kulturních středisek tehdejší Evropy a francouzský dvůr vždy nesl punc originality a nonšalantnosti. Za Ludvíka XIV. (1643–1715), řečeného král Slunce, byla strohá silueta městského okolí doplněna o jeden z nejkrásnějších komplexů 17. a 18. století, zámek ve Versailles. Patrně nejvýznamnější etapu v dějinách města znamenala francouzská revoluce, která se rozhořela dne 14. července roku 1789, kdy byla jako symbol starého režimu dobyta pevnost Bastila. Následovaly dlouhé boje mezi jednotlivými nově se ustanovujícími politickými stranami, které v mnoha případech končily na tratolišti pařížského popraviště. Vzestup města pak dosáhl svého zenitu za absolutistické vlády Napoleona Bonaparta, díky němuž se Paříž na dlouhou dobu stala centrem a obávaným soupeřem všech tehdejších evropských metropolí. 

5. Vídeň – Rakousko

Římský vojenský tábor s názvem Vindobona byl předchůdcem osady a města, které svým významem jen stěží konkurovalo ostatním centrům středoevropského prostoru. Po celý středověk hrála Vídeň jen okrajovou roli a kvůli své nepříhodné poloze byla několikrát obležena. Přestože okolní roviny nabízely nepřátelským armádám výhodné pozice, před dvěma vážnými nebezpečími se Vídeň ubránila. Opevnění města vyzkoušel roku 1529 osmanský sultán Soliman, který se svým vojskem položil v okolí a celou přilehlou oblast vyplundroval. Navzdory početní převaze obléhatelů se ovšem město ubránilo. Podruhé musela Vídeň Turkům čelit v roce 1683, kdy se v blízkosti města strhla krvavá bitva. Její vítězství znamenalo postupný vzestup celé Habsburské říše, potažmo Vídně jako jejího hlavního města. Následující staletí zanechala v městských ulicích své nesmazatelné stopy. Matička mocnářství získala novou tvář, její bulváry byly ověnčeny řadami skvostných paláců, které svou monstrózností dodnes odkazují k někdejšímu významu města. Lesk a sláva Vídně trvala až do konce první světové války, kdy bylo staré Rakousko-Uhersko rozparcelováno, a velké impérium nahradila celá řada nástupnických států.

+1 Praha

Snad nebudeme obviněni z přílišného patriotismu, necháme-li přední místo ve společnosti významných evropským měst zaujmout Prahu. Praha patrně nikdy nedosáhla takové prestiže jako centra západní části kontinentu, na druhou stranu však po dlouhou dobu hrála jednu z nejvýznamnějších rolí ve středoevropském prostoru. Její sláva se začala psát v době vrcholného středověku za posledních Přemyslovců, kdy si v širším měřítku získala respekt okolních center. Patrně největšího významu však dosáhla teprve za panování Karla IV., kdy se díky tomuto vládci stala rovněž hlavním středobodem říše. Přestože nedosahovala takové úrovně jako Paříž, Londýn či velká říšská města, v srdci Evropy byla považována za jedno z nejkrásnějších kulturních a politických center. 

Druhou fázi rozkvětu Prahy můžeme položit na přelom 16. a 17. století, kdy se město stalo rezidencí uměnímilovného mecenáše Rudolfa II. Praha získala punc kulturního ústředí mocného habsburského impéria a po určitou dobu pyšně vévodila celé střední Evropě.